Ale také vím, jak se cítím zahlcená, když mi například začne chodit několik textových zpráv, zatímco jsem zavalená prací. Protože dávám přednost rozdělení a soustředění se na daný úkol, řeknu si, že na ně odpovím, až budu hotová. Uběhne několik hodin, já mám totální „d’oh!“ moment a horečně jim odepisuji a vydatně se omlouvám. A tak koloběh pokračuje.
Když jsem se na začátku týdne zeptal naší skupiny na Facebooku, jestli se s touto hádankou může ztotožnit i někdo jiný, moje myšlenky na toto téma destilovala zejména odpověď jednoho čtenáře. Začala tím, že si všimla něčeho velmi klíčového: Obvykle je neupřímné tvrdit, že jste jejich text neviděli. „Každý má u sebe telefon a je dost v obraze 24 hodin denně, 7 dní v týdnu,“ řekla. „Takže jsem si jistá, že každý vidí přicházet textové zprávy a prostě se rozhodne v tu chvíli nereagovat.“ Přesto „bych byla zahlcena tím, že bych na všechno odpovídala hned,“ pokračovala. „O textových zprávách přemýšlím stejně jako o e-mailu: Na naléhavé zprávy odpovídám hned, na důležité (situační) do několika hodin a na nedůležité, když mám víc času.“
Podle mě je celé toto téma příznakem naší kultury okamžitého uspokojení, se kterou se teprve učíme vyjednávat v rámci velkého systému vzájemného propojení. (Nezapomínejme, že ještě před deseti lety byly sociální sítě neuvěřitelnou novinkou a mnozí z nás neměli na svých zařízeních neomezené množství textových zpráv). Je opravdu spravedlivé vyžadovat, abychom na všechno odpovídali důsledně a včas, jinak budeme považováni za nezdvořilé nebo nedostupné?“
„Rozhodně si myslím, že kulturní prémie kladená na okamžité uspokojení má podíl na zlevnění celkové kvality naší sociální interakce,“ říká Heather Silvestriová, psycholožka z New Yorku. „Shodou okolností jsem ‚stará škola‘ v několika ohledech a mezi ně patří i to, že dávám přednost promyšlenější a věcnější odpovědi před okamžitou (ale také povrchní).“
Silvestriová však podotýká, že stejně jako v případě jakékoli jiné interakce mezi lidmi je to trochu složitější než se označit za pomalého esemeskáře a nechat to být. Je třeba vzít v úvahu různé osobnosti: jistě svou vlastní, ale také osobnosti lidí ve vašem životě, kteří si cení přesnější reakce.