Metformin zřejmě předchází diabetu 2. typu, ukazuje studie

Metformin je podle údajů ze studie DPP/DPPOS (Diabetes Prevention Program/Diabetes Prevention Program Outcomes Study) spojen s omezením rozvoje diabetu 2. typu.

DDPP byla randomizovaná kontrolovaná studie prováděná v letech 1996-2001, která přidělila 3 234 dospělým s vysokým rizikem diabetu maskované placebo nebo metformin v dávce 850 mg dvakrát denně nebo intenzivní intervenci životního stylu. Studie byla ukončena o rok dříve, protože byla prokázána účinnost obou ramen s metforminem a intervencí životního stylu. Z přeživší kohorty DPP bylo 88 % sledováno v DPPOS; ti, kteří užívali metformin, v něm pokračovali, zatímco všem účastníkům byla nabídnuta intervence životního stylu. DPPOS probíhal v letech 2002-2013 a sledoval dlouhodobé účinky metforminu a intenzivní intervence životního stylu na prevenci diabetu, mikrovaskulární komplikace spojené s diabetem a rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění. Výsledky týkající se metforminu zveřejnil 2. srpna online časopis Diabetologia v rámci zvláštního tematického čísla.

Ve studii DPP měli pacienti užívající metformin v porovnání s placebem v průměru po dobu 2,8 let sledování o 31 % nižší výskyt diabetu, zatímco v případě intenzivní intervence životního stylu byl výskyt diabetu nižší o 58 %. Účinek metforminu byl zvláště významný u těch, které byly obézní (53% snížení rizika u těch s indexem tělesné hmotnosti ≥35 kg/m2 oproti 3% snížení u těch s BMI 22 až <30 kg/m2), měly vyšší hladinu glukózy nalačno (48% snížení rizika u vyšších hodnot oproti 15% snížení rizika u nižších hodnot) nebo měly gestační diabetes (50% snížení rizika oproti 14% snížení rizika u parousních žen bez gestačního diabetu). Ve studii DPPOS, která nabízela dlouhodobější sledování, bylo 10 a 15 let po randomizaci pozorováno 18% snížení rizika diabetu u těch, kterým byl přidělen metformin. Rozdíly v míře výskytu diabetu zůstaly významné po celou dobu sledování, ale pozorovaná míra výskytu diabetu během období DPPOS se mezi původními randomizovanými skupinami významně nelišila, uvedli vědci.

Výzkumníci diskutovali několik způsobů, kterými by metformin mohl zabránit vzniku diabetu nebo jej oddálit, včetně akutního farmakologického účinku nebo zlepšení patofyziologie; vlivu na glykémii, úbytek hmotnosti, mikrovaskulární komplikace a rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění (KVO) a interakce s genetickými faktory. Rovněž uvedli, že metformin se v DPP/DPPOS jevil jako bezpečný, přičemž 9,5 % pacientů užívajících tento lék hlásilo drobné gastrointestinální příznaky ve srovnání s 1,1 % pacientů, kterým bylo přiděleno placebo. Nedostatek vitaminu B12 byl mezitím častější ve skupině s metforminem než ve skupině s placebem po pěti letech (4,2 % vs. 2,3 %; P=0,02), ale tento rozdíl nezůstal významný po 13 letech (7,4 % vs. 5,4 %; P=0,12). Autoři poznamenali, že za více než 15 000 osoboroků expozice metforminu v DPP/DPPOS nebyly hlášeny žádné případy laktátové acidózy. Autoři poznamenali, že metformin byl v porovnání s placebem po dobu 10 let úsporný.

V budoucnu by DPP/DPPOS mohl být také použit ke zkoumání, zda časné užívání metforminu u pacientů s vysokým rizikem diabetu ovlivňuje rozvoj pozdějších komorbidních onemocnění, a také zda má lék protinádorové účinky, uvedli autoři. „Při pohledu do budoucnosti má zásadní význam pochopit, zda převedení těchto zjištění do rutinní klinické péče zlepší současné trendy ve vývoji diabetu,“ napsali. „Možnost, že metformin může dále ovlivnit další komplikace dysglykémie, které dosud nebyly zkoumány, zůstává vzrušující oblastí studia.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.