Objev těla: pitva člověka a její kulturní souvislosti ve starověkém Řecku

V první polovině 3. století př. n. l. se dva Řekové, Hérofil z Chalcedonu a jeho mladší současník Erasistratos z Ceosu, stali prvními a posledními antickými vědci, kteří prováděli systematické pitvy lidských mrtvol. S největší pravděpodobností prováděli také vivisekce odsouzených zločinců. Jejich anatomické a fyziologické objevy byly mimořádné. Jedinečnost těchto událostí představuje zajímavou historickou hádanku. Zvířata pitval již Aristoteles v předchozím století (a částečně i další Řekové v dřívějších stoletích) a později Galén (2. stol. n. l.) a další opět systematicky pitvali četná zvířata. Zdá se však, že žádný ze starověkých vědců nikdy neobnovil systematické pitvání lidí. Tento článek se nejprve zabývá kulturními faktory – včetně tradičního řeckého postoje k mrtvole a kůži, který se projevoval i v řeckých posvátných zákonech -, které mohly bránit systematickému pitvání lidí téměř po celou dobu řeckého starověku, od předsokratovských filosofů-vědců v šestém a pátém století př. n. l. až po význačné řecké lékaře v pozdější Římské říši. Za druhé je analyzována výjimečná konstelace kulturních, politických a společenských okolností v rané Alexandrii, která mohla Hérofilovi dodat odvahu překonat tlak kulturních tradic a zahájit systematické pitvání lidí. Nakonec se článek zabývá možnými důvody záhadně náhlého vymizení systematických lidských pitev z řecké vědy po Erasistratově a Hérofilově smrti.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.